>

>

Ze života

Co jsme zažili na vlastní kůži - osobní zkušenosti, věci domácí i z nejbližšího okolí

... už za chvilku dobře posloužil (v pravo dole nový člen naší domácnosti)

Ježíšek nebo Santa Claus?

Vánoce jsou už sice za námi nějaký ten pátek, ale snad neuškodí si je ještě připomenout. Pro nás byly prvním podobným svátkem, který jsme prožili zde za velikou louží. Dnem, kdy se obvykle schází u slavnostní tabule celá rodina, je pro Američany i Den díkůvzdání, který Vánocům těsně předchází. I my jsme ho uctili obligátní nadívanou krůtou, ale co naplat, Štědrý den je Štědrý den.

Už dlouho nám bylo jasné, že tradiční pojetí tohoto svátku, na které jsme byli zvyklí, bude muset být adaptováno na místní poměry. První a snad nejzásadnější složkou, která nám chyběla, byl sníh. V zázraky se sice dá věřit, obzvláště pak v čase adventním, ale s bílou chumelenicí jsme nemohli počítat ani ve snu. Teploty venku se pohybovaly přes den okolo 15 °C a jedinou útěchou nám mohl být pohled na bílou čepičku vzdálených hor na severovýchodě, která se čas od času na pár dní objevovala.

Jednou ze základních starostí bylo obstarání stromečku. V jižní Kalifornii uvidíte častěji palmy, kaktusy a teplomilné borovice než nějaký klasický smrček. Dostalo se mi varování, že vhodný jehličnan se zde koupit dá, ale je třeba počítat s výdajem přes 100 dolarů. Jak se naštěstí později při troše snahy ukázalo, skutečná situace byla o něco příznivější. První veliké trhy se stromky se začaly objevovat již dobrých šest týdnů před svátky. Několik jsme jich obrazili a vypozorovali, že místním zvykem je kupovat stromky zhruba měsíc až tři týdny předem. Snaha sehnat něco na "poslední chvíli" týden před štědrým dnem by byla nejspíš marná. Jak to, že za tu dlouhou dobu neopadá jehličí se vysvětlilo záhy: naprosto převažujícím druhem byla totiž všude jedlička, u nás považovaná za poměrně vzácnou dřevinu, která je v tomto směru celkem odolná.

Cenové rozpětí bylo značné jak místo od místa, tak samozřejmě i v závisloti na vzrůstu (stromku, nikoliv zákazníka :-). Nakonec jsme si pořídili na obrovském tržišti Fairgrounds asi 1.5metrový kousek za dvacet dolarů. Rodilí Američané si však libují ve velkých věcech a tak nejvýraznější zájem nakupujících byl o v průměru třímetrové jedle, za něž byli ochotni vysolit částky mezi jednou až dvěma stovkami (a které si pak odváželi na střechách svých dodávek a dlouhých off-roadů).

Improvizacím jsme se nevyhnuli ani v kuchyni. S myšlenkou sehnat pravého kapra jsme se po "průzkumu trhu" nadobro rozloučili. Do krůty, kterou jsme spořádávali asi natřikrát nebo načtyřikrát během nedávného Díkůvzdání, se nám již také moc nechtělo. Řešením byl nakonec (mimochodem velmi chutný) kompromis v podobě smaženého tuňáka, jedné z nejdostupnějších místních ryb. Bára se však nakonec musela uchýlit k vepřovým řízkům, neboť těhotenské chutě se již začínaly hlásit. Ani dobrá uzenina se tu neshání zrovna snadno, takže sausage, kterou jsme přidávali do zelňačky, měla do naší poctivě vyuzené klobásy dosti daleko.

Jistou alchymií byla i výroba vánočního pečiva. Ne všechny suroviny, na které jsme zvyklí z našich koutů Evropy, se tu dají běžně sehnat. Ale pečené pamlsky nakonec byly. No a konečně - bez čeho by se štědrovečerní večeře přinejmenším v mých očích neobešla - bramborový salát; na ten se už ingredience sháněly bez větších problémů.

Přišel štědrý den, ale téměř nic tomu nenasvědčovalo. Dopoledne jsem si vyrazil na tradiční "vánoční vyjížďku" na kole. Cestou jsem sledoval okolí - jen málokterý dům se pyšnil vánoční výzdobou a ulicí s girlandami světel a třpytivých řetězů, tak jak je známe například z filmových scén z New Yorku, jsem objevil jen jedinou. Ovšem nebudu-li počítat žárovičkami obetkané palmy u vjezdu do obchodního střediska Fashion Island a u některých honosnějších vil, které působily sice efektním, ale přeci jen spíše pouťovým než vánočním dojmem. (Naštěstí jsme pak o něco později odhalili, že se ohledně absence vnější výzdoby jedná spíše o specialitu Irvine, kde je zmíněná výzdoba prý městem zakázána.) Z oken se nelinuly melodie koled ani vůně pečených kaprů.

Avšak o co méně sváteční atmosféry panovalo venku, o to více jsme si jí udělali doma. Jedlička přikrášlená z větší části vlastnoručně vyrobenými ozdobami voněla po celém bytě. Štědrovečerní tabule byla prostřena a zaplněna samými pochoutkami, ve sklěněné misce plavaly svíčky a ozařovaly místnost a nakonec i ten Ježíšek se u nás zastavil a dárečky přinesl.

Vánoce 2003 Obchody a nakupování