Výuková brožurka DMV - vše co potřebujete je v ní

Řidičák bez autoškoly

Dlouho se mi do toho nechtělo. Už je to jedenáct let, co jsem si dělal naposledy řidičák a nějak mě moc nelákalo šprtat se dopravní pravidla nanovo. I když, jaké šprtání - po amerických silnicích už jezdím přes rok, takže bych je měl mít v malíčku. Ačkoliv to není tak úplně pravda, můžu zodpovědně prohlásit, že místní dopravní pravidla jsou jednodušší než ty naše. S trochou zjednodušení se dá dokonce říci, že pokud umíte číst, šlapat pedály a otáčet volantem (znalost řazení není nutná, většina aut má automatiku), disponujete vším potřebným. Dopravní značení je tu značně "ukecané", takže téměř vše se dočtete přímo z něj. Značky samotné sice vypadají dost jinak než v Evropě, ale právě díky jejich popisnosti byl můj přechod na kalifornské silnice hladký. Obávám se, že Američan by na tom byl v opačném případě mnohem hůř, ostatně o něčem svědčí i to, že tady řidičáky z jiných zemí platí, zatímco americkou řidičskou licenci ve světě jen málokde uznávají.

Možná si teď říkáte - pokud to tak je, proč nejezdit i nadále na české papíry? Můj vízový status "visiting" pracovníka mi to sice umožňoval (v případě jiných pracovních víz a při trvalém pobytu vám však doklady z domova budou platit jen několik prvních dnů), ale byly tu i jiné důvody. Už jsem se jednou zmínil, jak užitečným dokladem v běžném životě v USA řidičák je, ale tím hlavním argumentem pro mě nakonec byla především nehorázná výše naší pojistky. Ono už jenom sehnat nějakou pojišťovnu, která by se ujala klienta s doklady z cizí země, je pěkný oříšek. A když už jsme jednu takovou našli, docela se to prodražilo. S kalifornskou licencí jsem měl oproti tomu vyhlídky, že budeme platit méně než polovinu - a to za to už stálo.

Do vypršení staré pojistky zbývaly necelé dva týdny a už se to nedalo déle odkládat. Vzal jsem do ruky brožurku, kterou mi dali kdysi zdarma na DMV a začetl se do ní. Žádná autoškola, žádné cvičné jízdy. Jak se naučíte řídit a dodržovat pravidla je jen na vás, pokud projdete zkouškami, nikoho to zajímat nebude. Spousta mladých lidí tu získává první zkušenosti s autem za asistence svých rodičů nebo starších kamarádů.

Samotná knížečka od DMV není nijak rozsáhlá a přesto, jak se tvrdí v jejím úvodníku, obsahuje všechno, co budete na zkoušky potřebovat. Nezatěžuje citacemi vyhlášek, hromadou údajů, čísel a technických otázek, ani zbytečně neslovíčkaří. Autoři vsadili spíše na lidovější pojetí vysvětlování správných zásad na praktických příkladech. Hlavní myšlenkou, kterou se snaží budoucím řidičům vštípit je princip tzv. defenzivní řízení. Zjednodušeně řečeno se má každý starat především o své řízení a snažit se maximálně předvídat chování jiných a podle toho se zachovat, místo aby si vynucoval dodržování pravidel na ostatních řidičích.

Celou brožuru jsem přelouskal za tři večery, udělal si několik zkušebních testů na webových stránkách DMV a následujícího dne jsem si telefonicky objednal termín zkoušky.

Zkouška samotná probíhá ve dvou fázích - nejdříve teoretický test z pravidel, který následuje zkušební jízda. Po příchodu na DMV jsem u jedné přepážky odevzdal svůj český řidičák, pas, doklady od auta a vypsal šek na 25 dolarů, víc celá ta legrace nestojí (docela pakatel, zvláště vzhledem k tomu, že jsem si nemusel platit žádnou autoškolu). U jiné přepážky mě pak bleskurychle vyfotili, sejmuli digitálně můj podpis a poslali o okénko vedle, kde už na mě čekal pruh papíru z obou stran potištěný zkušebními otázkami.

Čas na jejich zodpovězení není nijak striktně omezen, takže vás nechají přemýšlet a nikam vás nehoní. Já byl se vším hotov za 15 minut, prolétl všechno pro jistotu ještě jednou a odevzdal formulář k vyhodnocení postarší černošce u poslední přepážky. Z celkového počtu třiceti otázek má začátečník (kterým jsem byl oficiálně i já) nárok spáchat až 5 chyb, zatímco při dalším prodlužování řidičáku (v Kalifornii každých 5 let) si můžete dovolit už jen 3 kiksy. Mně tam kupodivu nenašla žádný, takže za dalších pár minut jsem už v ruce držel tzv. interim driver's license, celkem obyčejný list papíru, na který lze ovšem již dokonce jezdit po omezenou dobu šedesáti dnů.

Hned nato jsem si zamluvil další termín - na zkušební jízdu. O dva dny později jsem už čekal ve svém autě před týmž úřadem na příchod dopravního inspektora. Žádný instruktor autoškoly, žádný policista, test z řidičských dovedností se skládá před zaměstnancem DMV ve vlastním autě. Inspektor se sice na chvilku pozastavil nad tím, že je poslední den platnosti mé pojistky, ale ničemu to nevadilo. Na jeho žádost jsem předvedl, že vím, kde je blinkr a jak se spouští stěrač a mohli jsme vyrazit.

Celá jízda trvala okolo dvaceti minut a po celou dobu inspektor vyplňoval rozsáhlý protokol. Po návratu k budově DMV vše sesumíroval a napočítal mi sice několik "černých puntíků" za různé maličkosti, ale hned mi sdělil i celkový potěšující výsledek. Podepsaný protokol jsem odnesl zpátky na přepážku a okamžitě dostal nový dočasný řidičák (tentokrát nazvaný temporary driver's license). O další týden později jsem pak obdržel poštou plnohodnotný řidičák, plastovou kartičku s platností 5 let.