© The Johanesville Times 
Jen malý zlomek z papírů, kterými je třeba se prokousat. (otevře galerii do nového okna)Jen malý zlomek z papírů, kterými je třeba se prokousat.

O kohoutkovi a slepičce

[5.11.2003]

Jednu vydatnou porci úředních záležitostí okolo víz jsme měli z krku a už na nás vystrkoval úřední šiml své růžky (nebo ouška? :-) znovu. Pas s vlepeným vízem a sešívačkou přicvaknutým vstupním potvrzením od imigračního byly v prvních týdnech po vstupu v podstatě našimi jedinými doklady. Abychom se stali alespoň oficiálně platnými obyvateli USA, je třeba nechat se zaškatulkovat, očíslovat a olegitimovat, jak se dle zákona sluší a patří.

Kromě toho, mou bezprostřední osobní motivací bylo, že teprve vyřízením jistých formálních procedur jsem získal nárok na plat. Rovněž včasné zařízení zdravotního pojištění nám zajistilo podporu zaměstnavatele ve formě příspěvku na pojištění (což v mém případě - jak jsem se později dozvěděl - činí asi 95% (!) z celkové částky).

Hned první den v novém zaměstnání jsem tedy zašel za sekretářkou naší skupiny, která mě promptně odkázala na mzdovou účetní našeho oddělení. Mojí smůlou bylo, že hned příštího dne sekretářka odešla a naopak místo účetní zastávala poměrně čerstvá pracovní síla. Bohužel síla značně nezkušená a nepříliš dobře informovaná, jak brzy začalo vycházet najevo.

Podepsal jsem na mzdovém oddělení pracovní smlouvu, rozdal podpisy na asi 6 dalších formulářů, které se přede mnou míhaly jako políčka filmu, a byl vybaven štůskem informačních letáků. Přiznám se, že jsem hned následujícího odpoledne naběhl na totéž oddělení znovu, abych si to celé (po pročtení všech letáčků) ujasnil. Nějakou dobu jsem vyzvídal a odnesl si následující sadu informací:

Ač s přirozenou nechutí, pustil jsem se do celé procedury bez okolků, neboť vyhrazená doba třiceti dnů se nezdála být příliš dlouhou při pohledu na předchozí odstrašující seznam. S každým krokem jsem však zjišťoval, že téměř nic z toho, co mi bylo sděleno, není - diplomaticky řečeno - tak docela přesné. Ihned po podepsání pracovní smlouvy bylo možné požádat o prosté potvrzení zaměstnavatele, které zcela postačovalo k založení bankovního konta. Číslo konta jsem pak uvedl na žádosti o zasílání platu přímo do mé banky, ovšem neobešlo se to od "důkazu", že účet skutečně patří mně, za který posloužil prázdný proškrtnutý šek.

K návštěvě SSA rovněž nebylo třeba ničeho víc, než dokumentů, které jsem byl povinen mít již pro vlastní vstup do země. A dokonce jsem dostal i řádné potvrzení o podání žádosti o SSN. Další novinkou pro mne bylo, že žádný dopis od IC "sám od sebe" nepřišel (a ani přijít neměl). Domluvil jsem si telefonicky termín pohovoru a následující týden pak za asistence úřednice IC vyplnil stoh formulářů, z velké části daňových a imigračních.

Krátce po velké "podpisové akci" na IC mi bylo přiděleno EID, se kterým jsem hned spěchal vytvořit si uživatelský a poštovní účet na místní síti. Trvalo ještě několik dalších dnů (asi 4), než došlo k zaregistrování mého EID a uživatelského jména v databázi, a mohl jsem zajít do UCItems, kde mi během jediné minuty vyrobili ve speciálním přístroji plastikovou zaměstnaneckou legitimaci s magnetickým proužkem.

V poměrně nečekaně krátké době asi dvou týdnů od podání žádosti mi přišla poštou kartička sociálního pojištění s číslem, které tady - obrazně řečeno - otevírá bránu do mnoha zahrad jinak zapovězených. Jednou z těch zahrad je již zmíněný systém zdravotního pojištění a zaměstnaneckých výhod (Benefits). Na výběr pojišťovny a osobního lékaře jsem měl v mezidobí mezi předchozími vyřizovačkami dostatek času, takže vlastní registrace v Benefits (plně přes webové rozhraní a s PINem, který jsem si zám zvolil) byla záležitostí jedné hodinky.

Zkrátka, skoro jako v té pohádce o kohoutkovi a slepičce, která se tolik naběhala, než kohoutka zachránila. | I já byl nakonec zachráněn - poslední říjnový pátek jsem pln očekávání a naděje našel v pracovní poštovní schránce svou první dolarovou výplatní pásku.