© The Johanesville Times 
Podání ruky není v USA až tak rozšířené jako u nás, ale v obchodním styku bývá zvykem. (otevře galerii do nového okna)Podání ruky není v USA až tak rozšířené jako u nás, ale v obchodním styku bývá zvykem.

Kdo chce s vlky žíti... (1)

[7.8.2004]

...musí s nimi výti, jak praví známé pořekadlo. Připomíná nám, že ať už žijeme kdekoliv, očekává se od nás alespoň základní znalost místních zvyků, do určité míry jejich respektování a v některých ohledech i přizpůsobení se jim.

Tento článek je začátkem seriálu, v němž budeme postupně uvádět drobné postřehy a komentáře ke kalifornskému životnímu stylu a k praktickým záležitostem, s nimiž se zde setkáte v běžném životě. Většinou tak, jak nám přijdou na mysl, bez nějakého konkrétního pořádku.

Pro dnešek se budeme věnovat základním zdvořilostním záležitostem v bežném mezilidském styku.

How are you doing?

případně "How are you?" nebo "How is it going?". Tuto víceméně řečnickou otázku tu uslyšíte velmi často. Plní spíše roli pozdravu, než že by se tazatel skutečně zajímal o to, jak se vám daří. Není vůbec výjimkou, že vás takto osloví člověk, kterého jste jen tak náhodně potkali na ulici nebo třeba v obchodě.

Rozhodně se tedy nesnažte narychlo hledat nějakou věcnou odpověď, pokud nechcete druhou stranu zaskočit. Standardní a "společensky nejpřípustnější" odpovědí je very good (pozor: nikoliv very well), tj. velmi dobře, případně lze i pouhé good nebo pretty good (docela dobrý, ujde to). Do pesimističtějších variant českého typu (jako např. oblíbené "ále, stojí to za houby, znáš to..." :-) se raději nepouštějte. Rozhodně nikdo není zvědavý na naše problémy a stížnosti, alespoň ne na této úrovni konverzace, i kdybyste se ve skutečnosti cítili sebehůř.

Používejte křestní jména

Neboť tak je to tu prostě zvykem. Křestní jména se používají na všech možných úrovních styku, snad jen vyjma té nejúřednější (např. policie, imigrační úřad apod.). Jménem vás bude oslovovat obchodník nebo zástupce firmy po telefonu, pojišťovací agent ve své kanceláři i úřednice v bance. Určitě to závisí i na vašem věku, starší osoby budou mít pravděpodobně v průměru trochu jinou zkušenost, ale většinou to platí i pro ně.

Je praktické při představování se někomu neznámému nebo ohlašování se do telefonu uvádět své křestní jméno místo příjmení, ostatně ve většině případů je beztak lépe zapamatovatelné (což platí obzvlástě tady, kde musíte každé jen trochu méně běžné příjemní hláskovat). Toto pravidlo je pochopitelně oboustranné, takže se nemusíte stydět oslovovat zaměstnance autoservisu, se kterým jednáte, nebo pojišťováka, u kterého vyřizujete smlouvu, jeho prvním jménem.

V profesionálním vztahu šéfa a podřízeného platí tato neformálnost jen zčásti, ale přinejmenším je mnohem rozšířenější než u nás nebo potažmo na východ od našich zemí. Mimo to si zde výrazně méně potrpí na používání titulů (tedy, s učitostí to mohu potvrdit alespoň v akademické sféře).