Nixonovy prodloužené víkendy

Každá země má své vlastní svátky, ale na těch amerických je kromě toho něco zvláštního. Počet oficiálních svátečních dnů se příliš neliší od jiných zemí. Za jeden kalendářní rok se dočkáme celkem deseti tzv. federal holidays (někdy označovanými také jako statutory holidays). K tomu je třeba připočítat další, které vyhlašuje každý stát USA samostatně, případně se může jednat i o svátky ještě lokálnějšího charakteru (určité pravomoce v tomto směru mají i samotná města). Ani federální svátky však jednotlivé státy nemusí držet v centrálně určený den, ve své podstatě se jedná o doporučení, které je ovšem ve valné většině případů dodržováno.

Podobný systém, kde kromě celostátních svátků existují i krajové, však známe např. z Německa nebo jiných evropských zemí. V čem tedy spočívá ta místní zvláštnost? Bývalý prezident Richard Nixon si zřejmě rád užíval volna a nebo přinejmenším nechtěl o volné dny připravit své spoluobčany. Jeho dílem je zákon z roku 1971, podle něhož platí následující: pokud svátek připadne na sobotu, přesouvá se na předchozí den, pokud na neděli, je přesunut na následujícící pondělí. Takto přesunutý svátek je pak v kalendáři označen dodatkem observed. U některých se situace již předem vyřešila tím, že byly definitoricky stanoveny např. na první pondělí v daném měsíci, nebo třeba čtvrtý čtvrtek v listopadu (v případě Dne Díkůvzdání) - viz následující tabulku, v níž je přehled všech amerických federálních svátků.

Jsou samozřejmě význačné dny, u nichž přesunutí není možné. Jistě uznáte, že např. čekat s oslavou nedělního Nového roku na pondělí by bylo poněkud trapné. Podobně je tomu s Vánoci, jejichž přeložení na "vhodnější" den by mohlo popudit přinejmenším celou křesťanskou komunitu, nebo s dny pro USA tak důležitými jako Den veteránů nebo Den nezávislosti. V případě, že některý z těchto dnů vyjde na víkend, slaví se sice v historicky řádném termínu, ale "Nixonovo" pondělí či pátek je přidán jako "observed", příjemně tak prodlužujíc víkend o den volna.

Čas od času se také stane, že nějaký ze zmíněných nepřenosných svátků, který zrovna toho roku vyšel na čtvrtek resp. úterý, je nastaven o nepracovní pátek resp. pondělí navíc. Nejde však o pravidlo, ale pouze o důsledek občasné blahosklonnosti nejvyšších amerických politiků, kteří takové čtyřdenní víkendy vždy jednorázově schvalují (jestli existuje nějaká spojitost s případnou blízkostí voleb do kongresu nebo senátu jsem zatím neměl šanci vypozorovat :-).

Ještě se krátce zmíním o posledně uvedeném svátku, Dnu nezávislosti, který proběhl předminulou neděli, v předvečer našeho Cyrila a Metoděje. V USA je Den nezávislosti všenárodní slavností a jedná se asi o nejvelkolepější projev amerického patriotismu. Z historického hlediska je tento den připomínkou podepsání Deklarace o nezávislosti ze 4.7.1776 skupinou 56 nejvyšších politiků a vojenských hodnostářů (mezi nimiž nechyběl žádný z 13 guvernérů zakládajících členských zemí severoamerické Unie) v čele s Thomasem Jeffersonem. Tento akt znamenal vymanění se Unie z přímého vlivu anglické koruny a vznikly tak Spojené státy americké na republikánském základě.

Dnes, po více než dvou staletích už se jedná pouze o vzpomínku, ale místní jsou na ni patřičně hrdí a Den nezávislosti je pro ně jasným důvodem k oslavě. Aniž bysme se nějak výrazněji zapojovali, chtěli jsem alespoň obhlédnou situaci a tak jsme v podvečer vyrazili západně po Pacific Coast Highway podél pobřeží. Po plážích se hemžily doslova tisíce lidí a další stovky se na ně houfně přesouvaly. Snad za celý předchozí půlrok jsme neviděli tolik pěších a cyklistů. Ve vzduchu to vonělo kouřem z rozdělaných ohňů, opečeným masem a mořskou solí, pikniky se rozjížděly naplno. Všudypřítomní byli ovšem také policisté a určitě se nenudili. Byl sice vyhlášen přísný zákaz konzumace alkoholu a pyrotechnických hrátek přímo na plážích, nicméně přinejmenším s prvním ze zákazů si spousta lidí evidentně velkou hlavu nedělala.

Pohled to byl na tu pokročilou hodinu neobvyklý a zajímavý, nám se však nechtělo začlenit se do davu (nehledě na to, že by nebylo prakticky kde zaparkovat), nýbrž jsme měli jiné plány. Na Newportským zálivem byl ohlášen velký ohňostroj a ten jsme si rozhodně nechtěli nechat ujít. | Zácpa na "jedničce" nám v tom málem zabránila, ale nakonec jsme dorazili včas. Vyhlídka na západním útesu zálivu byla plná podobných zvědavců. Show začala přesně v 9 hodin a stálo to za to. Ohňostroj jako takový nebyl sice o nic lepší, než jaké jsme byli zvyklí vídat u našich oslav příchodu nového roku; celkový dojem byl však umocněn tím, že při výhledu, který jsme měli, bylo možné spatřit najednou celou spoustu světelných parád, ať už oficiálních nebo čistě soukromých (asi týden před 4. červencem vyrostly na ulicích jako houby po dešti mobilní stánky se zábavnou pyrotechnikou a rozhodně se nedalo říci, že by jejich zboží nešlo na odbyt). Celý obzor byl rozzářen takřka spojitou sérií záblesků a ohnivých obrazců a tak tomu bylo celých více než 20 minut. Prostřednictvím několika záběrů z tohoto dne v galerii "Den nezávislosti 2004" se můžete vžít do sváteční atmosféry i vy.