Příznivci Kerryho agitují těsně před prezidentskými volbami

Volební boj na více frontách

Dnešek je pro Spojené Státy velkým volebním dnem. Už řadu týdnů kdejakou cestu, dům či zapadlý kout "krášlí" cedule se jmény politiků, transparenty, agitační plakáty, samolepky, vlajky a další způsoby politické reklamy (jejich počet začal v posledních dnech přibývat geometrickou řadou). Ve městech a na universitách se konají veřejné mítinky a politické debaty.

Zbytek světa sleduje především volby prezidentské. Je to samozřejmě hlavní téma, ovšem nikoliv jediné. Když už tu lidé vyrazí k urnám, můžou takříkajíc zabít více much jednou ranou. Současně s prezidentem budou Američané dnes vybírat také všech 435 členů sněmovny reprezentantů a třetinu (přesně 34) ze stovky senátorů. Ve většině států unie se rovněž obměňují místní zákonodárné sbory, v jedenácti z nich se volí guvernéři a v řadě států, okresů či měst se uskutečňují místní referenda.

Nicméně věnujme se tomu hlavnímu. Letos se proti sobě postavili dva kandidáti, obhájce křesla republikán George W. Bush a demokrat John F. Kerry. Jak známo, v USA je politický systém odjakživa postaven na konkurenci dvou hlavních politických stran. Postupně se zde objevují a zanikají i jiné strany, ale posledních 150 let se o hlavní moc přetahují pouze demokraté a republikáni. Letošní předvolební průzkumy ukazují, že souboj o Bílý dům bude zřejmě jedním z nejvyrovnanějších v americké historii.

Jak to celé probíhá a vypadá? Američané volí prezidenta na čtyřleté období a jeden kandidát se může stát prezidentem maximálně dvakrát. Volby probíhají z formálního hlediska nepřímo, ale v konečném důsledku vlastně téměř přímo. Lidé svými hlasy sice vyjadřují podporu tomu kterému prezidentskému kandidátovi, ale z voleb vzejdou přímo tzv. volitelé (electors) a ti teprve oficiálně hlavu státu odhlasují a posléze jmenují. Volitelé daného státu však v podstatě pouze jednomyslně schválí volební výsledek své země.

Celkový počet volitelů je 538 a odpovídá počtu členů obou komor Kongresu. To, kolik volitelů zastupuje daný stát, je pak úměrné jeho lidnatosti (např. Kalifornie jich má 54, což je nejvíc ze všech). V rámci státu stačí kandidátovi získat prostou většinu hlasů a tím získá na svou stranu hlasy všech volitelů z celého státu. Důsledkem takového systému může pak být i to, co se stalo při posledních volbách v roce 2000, tj. že zvítězí politik, pro kterého hlasovalo v absolutním počtu méně lidí, jelikož volební účast byla v různých oblastech různá.

Prezidentské kandidáty nominují delegáti sjezdu (konventu) na základě výsledků z tzv. primárek, v rámci nichž jednotliví uchazeči o kandidaturu bojují v rámci své strany o přízeň jejích členů.

Metod hlasování existuje více a každý stát si to zařizuje po svém. Na klasické volební urny a papírové lístky tu však v podstatě můžete zapomenout. Někteří hlasují pomocí přístroje, do kterého vhodí označený lístek, který je pak digitálně zpracován, jiní zaznamenají svůj hlas prostřednictvím počítače s dotykovou obrazovkou. Dalším způsobem je hlasování pomocí děrných štítků nebo pákových přístrojů. Ve státě Oregon oproti tomu volí výhradně korespondenčně.

Oficiálním termínem voleb je vždy úterý následující po prvním listopadovém pondělku, ale dá se volit v některých případech i v předstihu, případně si své občanské právo splnit předem využitím poštovní metody. Třeba už minulý víkend jsme viděli v obchoďáku Albertson (hned vedle oddělení se zeleninou :-) frontu lidí čekajících před dvěma plentami, v nichž se vyplňovaly hlasovací lístky posléze zpracovávané počítačem pod dohledem tříčlenné volební komise.

Volební místnosti se budou otevírat v poledne postupně podle časových pásem od východu k západu a ve stejném pořadí se rozjede (od jedné hodiny po půlnoci) sčítání hlasů. Výsledky prezidentských voleb se pak oznamují 6. ledna na schůzi Kongresu; funkční období nového prezidenta začíná 20. ledna poté, co složí slavností inauguraci.