Americký řidičák - doklad číslo jedna

Kult řidičáku

V běžném životě v Americe je řidičský průkaz jednoznačně nejdůležitějším dokladem. V podstatě plní funkci naší občanky (tedy především jakožto identifikačního průkazu) a řidičáku zároveň. Nejenže vám umožní řídit vůz, ale budou ho po vás automaticky vyžadovat při každodenním styku s úřady, při návštěvách banky, registracích v obchodě (např. při získávání nákupní kreditní nebo věrnostní karty), nákupu alkoholu apod.

Dá se získat již od sedmnácti, šestnácti, nebo dokonce i patnácti let, v závislosti na zákonech příslušného státu (např. v Kalifornii je to patnáct a půl roku věku). Mladší uchazeči pod 18 let ale namísto plnohodnotného řidičského oprávnění (anglicky driver's license) mohou získat jen dočasně platný doklad (tzv. learner's permit nebo provisional permit). Ne každý je samozřejmě povinen ho mít, na požádání lze v libovolném věku obdržet osobní tzv. ID kartu, zhruba obdobu naší občanky, která slouží pouze k identifikačním účelům. Že jde spíše než o primární osobní doklad jen o jakousi náhražku řidičáku svědčí nejen to, že vypadá velmi podobně, ale i fakt, že ji vydává tentýž úřad, tedy Department of Motor Vehicles. A je třeba říci, že tuto alternativu jakožto jedinou využívá jen velmi malá část Američanů.

To, že řidičák je zde považován téměř za "povinnost" a že jeho získání je laciné (v Kalifornii bratru za 24 dolarů) a relativně snadné, zřejmě souvisí s "právem" amerických občanů na volný pohyb. Neboť nejen řidičák, ale i auto tu má skoro každý své vlastní. Není také divu, že i cena benzínu je (zvláště v porovnání s jiným zbožím) v USA velmi nízká, zhruba poloviční oproti České Republice. Tento fakt je dán především nízkou úrovní spotřební daně, nikoliv cenou suroviny jako takové. Holt na určité věci si Američané nenechají sáhnout - předchozí pokusy vlád a guvernérů o zvýšení této daně se setkaly s odporem veřejnosti a dotyčnému politikovi na popularitě rozhodně nepřidaly.

Další zajímavá věc související s řidičákem také poukazuje na poměrně univerzální pojímání tohoto dokladu v USA. Může vám být zabaven až na rok, ovšem nejen když někoho nabouráte, ale třeba i jako součást trestu za vandalství nebo vážný prohřešek ve škole (u náctiletých). Tedy zdaleka nejen za dopravní delikt.

Jak už jsem se zmínil, šťastným držitelem řidičáku se tu můžete stát už v doslova pubertálním věku. A to navzdory tomu, že je známa obecná nebezpečnost mladistvých řidičů na silnicích. Statisticky je totiž četnost dopravních nehod této věkové skupiny čtyřikrát vyšší než u dospělých, počet zranění jimi způsobených je pak třínásobkem průměru. Téměř polovina teenagerů je v prvním roce řízení auta přichycena při porušení dopravních předpisů, přičemž plných 50% z toho činí překročení povolené rychlosti (což asi není příliš velkým překvapením).

Ale co naplat. Každý "správný Amík" chce a potřebuje jezdit autem a nejlépe, když to může být co nejdříve a s co nejmenšími obtížemi. Ti, co auto a potažmo americký řidičák nemají, si občas mohou připadat (a zdaleka nejen v souvislosti s dopravou), jako by snad ani neexistovali.

Pokud jde o průkaz totožnosti, zatím jsem si pokaždé vystačil s pasem. Pokud zase o šoférování, tak s českým řidičským průkazem doplněným mezinárodní doložkou. Ta má ovšem platnost pouhý rok a rovněž sehnat pojištění auta s jiným než americkým řidičákem je úkol nesnadný a když už nakonec někoho, kdo vás pojistí, seženete, přijde vás to na pěknou hromadu peněz (po dlouhém hledání jsme nakonec skočili v rukou jakési "Vzájemné havajské pojišťovny" :-). Tyto okolnosti mě dovedly k rozhodnutí aspirovat na kalifornský řidičák. Až ho budu mít v ruce, určitě se s vámi podělím o přímé zážitky z jeho získávání.