Rok 2003 byl pro mnoho oblastí jižní Kalifornie obzvláště suchým. Na některých místech nespadla během posledních šesti měsíců ani kapička, země je vyprahlá a navíc mnohé lesy byly zasaženy lýkožroutem. Především v důsledku těchto faktorů se 21. října rozhořel mohutný požár na ploše národního parku San Bernardino, asi 50 km severovýchodně od nás. Vysoká teplota vzduchu přes 30°C spolu s horkým větrem od Santa Any vydatně podporovaly šíření ohně. Netrvalo dlouho a požáry byly hlášeny i z dalších oblastí v okolí Los Angeles, Ventury a Orange County. Plameny se šířily rychlostí až 30 km za jediný den. Ani po týdnu usilovného boje se požárníkům nedařilo ohnivou frontu zastavit nebo alespoň dostat pod kontrolu.
Již druhý den od první zprávy o pohromě jsme začali pociťovat požár a vlastní kůži. Vzduch byl neobvykle suchý, lehce štiplavý a prosycený pachem spáleniště. Bleděmodrý odstín oblohy přešel do nažloutlého. Celá situace se nejvíce vyhrotila během 4.-5. dne. Ohnivá epicentra se rozprostírala v obrovském půlkruhu v jehož středu zhruba bydlíme. Od plamenů nás sice dělila vzdálenost minimálě 30 km, ale jejich přítomnost byla cítit na každém kroku a s každým nadechnutím a vzbuzovala obavy. Obloha se zbarvila do okrova, v neprostupné cloně kouře na obzoru se ztrácely siluety jindy dobře viditelného Irvine. Během celého dne bylo stále jak při soumraku, sytě rudý sluneční kotouč vrhal na krajinu podivně přízračné oranžové světlo. K zemi padal jemný popílek, usazoval se na všem a štípal do očí. Mnozí lidé raději nosili respirátory, místní hlášení doporučovala omezit pohyb venku.
Nejhrozivější zprávy začaly přicházet ze severní části San Diega, oblasti doposud nezasažené. Pro televizní zpravodajství to bylo pochopitelně téma číslo jedna. Jeden hrůzostrašný záběr střídal druhý a pomalu ale jistě jsme začali ztrácet přehled nad tím, kde ohnivý kohout řádí; v jednu chvíli bylo zachváceno požárem i 15-20 různých míst. Hlášené škody narůstaly do stovek miliónů dolarů, desetitisíce hektarů byly pustošeny a tisice domů lehaly popelem.
29. října začala konečně příroda trochu spolupracovat. Nepříjemný vítr "Santa Ana Wind" se zmírnil, vzrostla vlhkost vzduchu a klesla jeho teplota, v mnoha postižených oblastech drobně sprchlo. Alespoň něco. Již o nějaké dva dny později hlásily hasičské oddíly první úspěchy v boji s ohnivým živlem a vše začínalo pomalu vypadat více a více optimisticky. Trvalo však ještě týden, než se podařilo dostat situaci pod kontrolu. Evakuovaní se začali vracet do svých domovů, tedy ti, jejichž domy pohromu přežily. Těch méně šťastných bylo bohužel přes 10000. Celkový odhad škod v tuto chvíli přerostl částku 2 miliard dolarů, přes 3500 domů bylo nenávratně zničeno, 750000 akrů (asi 3000 km2) země spáleno na popel, více než 20 lidí (včetně jednoho hasiče) zaplatilo dokonce svým životem. Některé vesnice jako např. Cuyamaca v oblasti San Diego (která byla nakonec postižena ze všech nejvíce) byly zcela vymazány z mapy.
V jižní Kalifornii se lesní požáry opakují každoročně, ale ten letošní byl jeden z největších v historii tohoto státu, z hlediska hmotných ztrát dokonce největším vůbec. Ke katastrofě podobného rozsahu zde došlo někdy naposledy před 15 lety. Můžeme jen doufat, že potrvá ještě dlouho, než se bude něco podobného opakovat.